Just Us 2. Díl

23. července 2012 v 14:25 | Coco ♥ |  Fan fiction


Tak tady mátedruhý díl :) Jak jsem slíbila,i když trochu pozde :D Doufám že se to bude dát číst a že se Vám bude líbit :D Komentáře s kritikou mě potěší :)
Zatím,Coco ♥


"PÍP-PÍP-PÍP-PÍP" Rozdrnčí se budík na nočník stolku. Nick zarazí hlavu pod polštář jako pštros do písku a zakleje.
Když budík nepřestává zvonit vstane a típne ho. Stoupne si k oknu a protáhne se. Ze svého okna v ložnici má výhled na celé LA,které je ale ještě temné a osvětlené tisíci světélek z pouličních lamp,klubů a ostatních domů "ranních ptáčat". Je totiž teprve půl 5 ráno. Protáhne se,prohrábne si vlasy a odloudá se do koupelny.
Když si dá sprchu aby se probral a udělá všechny ty věci týkající se ranní hygieny vydá se do své šatny.
Vytáhne tmavé džíny,bílé tričko a mikinu LA Dodgers. Všechny ostatní věci už má sbalené a čekají v předsíni.
Seběhne dolů do kuchyně kde už je hospodyně co k němu ráno chodí uklízet,ale vždy jen ve čtvrtek a pondělí,a čtvrtek je dnes.
"Dobré jitro Nancy." Pozdraví ji a usměje se. S Nancy už se zná dlouho,dřív byla hospodyně u jeho rodičů,a je pro něj něco jako tetička. Taková usměvavá,buclatá tetička.
"Dobré ráno pane Nicku,na stole máte lívance s javorový sirupema kakao,ať se před tou cestou posilníte." Oplatí mu úsměv Nancy a odpoví.
"To jste nemusela,platím si vás za uklízení,nemusíte se tu zbytečně dřít." Řekne Nick a s chutí se pustí do lívanců.
"Vždyť víte že pro vás já ráda." Řekne Nancy a rozcuchá mu na krátko ostříhané kudrliny na hlavě.
"Tak si tu dovolenou užijte,já už musím jít." Rozloučí se Nancy. "Nashledanou." Zamává na ni Nick a dojí snídani.
Pak skontroluje že všude zamknul,zapne bezpečnostní zařízení,nanosí věci do auta a jede na letiště.
Většinou létá soukromým letadlem,aby měl větší klid,ale tentokrát se rozhodl letět s normální aerolinií,i když první třídou.
Po odbavení si ještě dal karamelové late a koupil časopis. Do odletu mu zbývá ještě hodina.
Když se usadil na svém místě u okýnka,ještě spolu s ostatními cestujícími vyslechl bezpečnostní pokyny,a pak už se letadlo pomalu odlepilo od země.
Tenhle pocit miluje. Připadá si při něm tak volný,bezstarostný a povznesený na všední život a malicherné lidské starosti.
Jako pták. Jako vzduch.
Nasadí si sluchátka a pustí si hudbu. Opře si hlavu o pohodlnou koženou sedačku a dívá se z okýnka.
"Promiňte..promiňte,zdovolením,promiňte" ozve se za ním. Uličkou se prodírá půvabná brunetka,v šedém svetříku,květovanou šálou a zoufalým výrazem ve tváři.
"Sedadlo číslo 37,to je vaše,kdyby jste cokoliv potřebovala stačí říct." Pokyne jí letuška uklidňujícím hlasem aby si sedla. Brunetka se usadí přes uličku naproti od Nicka a zvedne zvonící mobil. "Jo stihla jsem to,zavolám jak přistaneme ano?" Řekne do telefonu ještě trochu roztřeseným hlasem o otře si vlhké oči.
"Plakala?" Pomyslí si Nick v duchu. Prohlíží si ji. Oči,i když zrovna uplakané,má krásné. Středně velké,hnědé se zlatým odleskem,jako by v nich měla kousek slunce,a s dlouhými řasami. Nos má celkem malý,trochu nahoru,ale vypadá roztomile,jako u malého dítěte. Rty má plné,jemně růžové,kaštanové vlasy jí splývají až k loktům a vlní se jako neklidné moře.. Nicka z přemýšlení vytrhne něčí zakašlání a uvědomí si že na dívku příliš dlouho civí. Rychle odvrátí pohled a předstírá že se dívá z okýnka. Po chvíli usne.
Otevře oči zrovna ve chvíli kdy letuška ohlašuje že letadlo bude přistávat. Sundá si sluchátka a opět si vychutnáva ten pohled z okýnka. Když přistanou,Nick jde najít svoje zavazadla,a cestou se rozhlíží po té dívce s kouzelnýma očima,jak si ji v duchu pojmenoval,ale nikde ji nevidí. Vezme svoje zavazadla a připravené auto ho veze do hotelu.
Na recepci dostane klíče a zamíří na svůj pokoj. Bydlí v hotelu jako z pohádky. Mramorové podlahy,kříšťálové lustry,královské postele,ale zároveň to všechno vypadá přirozeně v kombinaci se stylem starých Balijských kultur.
Nick celou cestu prospal,a to let trval 9 hodin. Časový posun mu také nedělal problém,už je zvyklý z tour a všeho toho cestování kvůli práci. Na Bali je právě 14:10 a tak si vybalí,dá si sprchu,obleče si šortky a tričko a vydá se porozhlédnout po okolí. Projde se po pláži,centrem,podívá se na vystoupení pouličních umělců a staví se na oběd.
Když ve 4 hodiny dochází zpět k hotelu někdo na něj zavolá. Otočí se a spatří svého kamaráda Grega. "Ahoj chlape!"
Obejmou se takovým tím "drsňáckým způsobem" i když oba jsou hrozně rádi že se zase vidí. "Už jsem myslel že nedorazím,můj let měl hrozné zpoždění. Ale teď už jsem tady a pořádně si to užijem!" Řekne Greg nadšeně a energicky poplácá Nicka po zádech. Nick se usměje a jde spolu s ním do hotelového výtahu. "Já si teď vybalím a trochu se zcivilizuju,a v 8 se sejdeme dole v baru?" Řekne Greg a usměje se. " Dobře,budu tam." Souhlasí Nick. "Ty už jsi se tu byl porozhlídnout co?" Zakření se Greg. "Co jsem já zatím viděl,jsou tu fakt hezký kočky." Nick pobaveně zakroutí hlavou a vystoupí na svém patře,zatím co Greg bydlí o patro víš. "Tak v 8." Mávne na něj Nick a jde na svůj pokoj. Budeme tomu říkat pokoj,ale má ložnici,obývák,terasu,koupelnu,šatnu a něco jako salónek.
Nick vyjde ven na terasu na které ještě nebyl,opře se o zábradlí a kochá se výhledem na moře.
Na terase na levo od něj se v tu samou chvíli vykloní dívka. Nickovi chvilku trvá než mu dojde že je to ta z letadla.
Až teď si připustil jak uvnitř doufal že ji ještě uvidí. Dívka ho zpozuruje a usměje se na něj. Nick jí úsměv oplatí. Dívka mu potom zamává a zajde zpět do pokoje.
O 4 hodiny později
Když Nick dorazí do baru Greg už tam sedí a popíjí cocktail. Nick si přisedne a objedná si Mojito. Greg zahájí konverzaci o Nickově novém albu které má v září vyjít,a oba se skvěle baví. Potom Greg opět začne téma "místní kočky",které záhy změní na to jak dobré tu mají jídlo.
"No a tenkrát byla vážně zima,a píchl jsem auto.." Vypráví jednu vtipnou historku Greg když kolem nich projde TA dívka a usadí se vzdadu u stolku. "Vypadá že plakala.." pomyslí si Nick v duchu.
"Ale ale,tady se nám někdo zakoukal." Rýpne si do něj Greg a spiklenecky se na něj usměje. Nick ho zpraží pohledem a dopije svůj drink.
"No,po té cestě jsem celkem unavenej kámo...já už půjdu" řekne a vstane ze židle. "To pití je na mě!" Mávne na barmanku a položí na stůl peníze. "Tak dobrou" mávne na Nicka a odejde.
Nick se opět nenápadně podívá směrem kde sedí ta neznámá dívka. Pije ledový čaj a vypadá že čte knihu.
Nick už to nemůže dál vydržet,chce aby si ho všimla,ale nechce ji vyplašit. Poprosí barmanku aby jí donesla jakýsi duhový koktejl s modrým deštníčkem co sám před chvíli pil,nealkoholický,protože Nick má cukrovku.
Barmanka ho namíchá a vydá se k ní. Nick sice neumí odezírat ze rtů,ale je si téměř jistý že jí říká "To máte od toho pána támhle" a ukáže na Nicka. Dívka se usměje a začervená se. Je to podruhé co ji Nick vidí usmívat se. Poprvé na tom balkoně a podruhé teď. Oči má ale ještě pořád vlhké a vypadá že se trápí. Je jako květina. Vypadá křehce a zranitelně.
Napije se koktejlu a znova se usměje. Potom se dál věnuje čtení. Nick ji ještě chvíli pozoruje a potom si vytáhne tablet a dívá se do diáře a odepisuje na maily,aby to měl z krku a mohl si užívat dovolené. Je tak zabraný do práce že si ani nevšimne že dívka odešla a když se otočí už tam není. Rychle vyskočí a uhání k výtahu s nadějí že ji ještě stihne. Když dojede na svoje patro a vystoupí spatří jí,jak se pokouší odemknout jeho pokoj. Chvíli ji pozoruje a usmívá se,protože si ho nevšimla. "Ahoj" řekne a přistoupí k ní. " Obávám se že tenhle pokoj těmi klíčemi neodemknete,ale ten vedle možná ano." Usměje se na ni. " Oh..já..se omlouvám..byla jsem...asi moc zamyšlená a spletla se já...se vážně moc omlouvám." Řekne se zoufalým výrazem a vypadá že jí je do breku. Nick si v duchu vrazí facku. "To je v pořádku,nemáte se za co omlouvat,vždyť ty dveře jsou všechny stejné" zasměje se. " A jestli se chcete podívat na můj pokoj,rád vás provedu." Usměje se. Dívka se pousměje a poprvé za jejich konverzaci se mu podívá do očí. "Já..děkuju za ten koktejl,čím jsem si to zasloužila?" Řekne a zase se začne červenat. " Třeba tím že mi řeknete své jméno." Usměje se Nick. "To radši ani ne,rodiče se mi chtěli pomstít." Zasměje se. " Ale no tak" zasměje se Nick taky. "Já jsem Nick." Usměje se a natáhne ruku. "Angele.." Řekne dívka a jemně ji stiskne.

To be continued. . .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ariven ariven | Web | 23. července 2012 v 18:27 | Reagovat

Opět pěkná část, přirovnání "se zlatým odleskem,jako by v nich měla kousek slunce" je úchvatné :) A Angele je náhodou hezký jméno, sama jsem kdysi přemýšlela, že hlavní postavu svého příběhu pojmenuju Angela (nakonec dostala jméno podle Anette Olzon :D)
Jak jsem psala u předchozí části, tenhle typ příběhů není zrovna můj šálek kávy, ale ten tvůj mě zaujal...

2 Coco Coco | 23. července 2012 v 18:37 | Reagovat

Děkuji moc :) a to ho ještě neřekla celý! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama